„Fyzioterapie je ozbrojená psychoterapie.”
Doc. MUDr. František Véle, CSc.
Když se řekne pohyb, často se nám vybaví nějaká definice z hodin fyziky. Většinou jde o popis děje, kdy hmotné těleso mechanicky mění svou polohu vzhledem k jiným tělesům. U člověka však s tímto pojetím nevystačíme. Proto používám výstižnější pojem – pohybové chování.
Lidské tělo a lidskou mysl si jednoduše představuji jako vodu se šťávou v jedné společné nádobě. Člověka pak jako barevnou tekutinu, ve které se v podstatě smývají rozdíly mezi oběma složkami. Stane-li se něco s vodou, okamžitě reaguje i šťáva a naopak. Pokud na tuto jednotu nezapomeneme, máme v terapii k dispozici velmi široké možnosti. Můžeme zřetelněji vnímat řešení akutních i chronických fyzických a psychických obtíží, která se nám nabízejí.
Během více jak dvacetileté praxe jsem nabyl přesvědčení, že tělo ani mysl vlastně žádnou terapii nepotřebují, že přirozeně fungují dokonale. Pokud tomu tak není, je třeba zapátrat, co optimální funkci brání. V tomto smyslu probíhá i terapie. Její podstatou je především poskytnout tělu a mysli přirozené podmínky, aby mohl léčebný proces proběhnout. Samozřejmostí je využívání mobilizačních technik, které se mi v praxi osvědčily, zejména u akutních stavů.
Terapii chápu jako vzájemnou spolupráci dvou lidí. Její značná část je věnována pěstování celkového klidu, nejen pacientova, ale i terapeutova. Celkový klid, uvědomování si a změnu směru pozornosti považuji za nezbytné podmínky pro uzdravení. Hluboký klid nechápu jako setrvání v hluboké nečinnosti. Je to pro mě to, co můžeme nazvat čistou nebo prázdnou myslí, myslí zbavenou všech zatěžujících myšlenek a témat, které mohou tělu bránit v přirozeně dokonalé funkci.
U složitějších případů shledávám za velmi důležité podíl rodinných příslušníků a blízkých přátel pacienta na terapii. Jejich naladění se na léčebný proces bývá často rozhodující, zejména u dětí. Jinak to snad v našem společném životním prostoru ani být nemůže.
V případě potřeby lze uskutečnit návštěvu v domácím prostředí.
Cestou necestou životem. Co mě na této cestě potkalo a jak to změnilo můj osobní i pracovní život.
Ochutnávka v PDFVeršování na různá témata, kterými se zabývám. Tenká knížka přímo vyzývá k občasnému nahlédnutí, třeba na cestách.
Co zažije devítiletý Pavel u své babičky na vesnici během letních prázdnin? Je jeho nezáviděníhodná situace opravdu tak bezvýchodná? Veršovaná povídka může zaujmout děti i dospělé, nejlépe při společném předčítání.
Je třeba smysl života brát tak vážně? Co na to řekne psychiatr MUDr. Milan Krása, kterému se do cesty postaví nevšední zážitek? Krátká povídka pro všechny věkové kategorie.
Díla lze zakoupit po domluvě v tištěné podobě nebo jako e-knihy na stránkách (www.eknihyjedou.cz).

Přirozená péče o tělo a duši prostřednictvím doteku
To nejcennější, čím jsme pro život vybaveni, je naše přirozenost. Není tajemstvím, že její, často nevědomé potlačování, vede k fyzické i psychické nepohodě a různým potížím. V tomto smyslu lze mluvit i o nezdravém vztahu k sexualitě, která hraje v našem životě významnou roli. Náš zdravý přirozený vztah k této velmi silné energii znamená i zdravý a přirozený vztah k sobě samým.
Dotek je jedinečný způsob sdělení, jednodušší a přesnější forma komunikace, než slovní vyjádření (objetí, stisk ruky, pohlazení, společný tanec...). Hrubý a razantní dotyk snadno ublíží, jemné a vlídné pohlazení přináší naopak zklidnění a potěšení.
Základním posláním Dotykových rozmluv je naladění se na klid, na stav bez rušivých myšlenek a témat. V takové chvíli lze pocítit energii naší Podstaty. Hluboký klid považuji za náš bezpečný „domovský přístav, kam se vždy můžeme vrátit po prožití dobrodružné bouře na otevřeném moři“. Jemné doteky na povrchu celého těla nám umožní plně prožít přítomný okamžik, který díky mnohým mentálním programům tak často opouštíme.
Po úvodním rozhovoru, ve kterém se na sebe vzájemně naladíme, se jemnými uvolňovacími technikami věnujeme zejména kůži a podkoží celého těla. Následně vychutnáme i působení teplého oleje. Doteky se nevyhýbají žádným částem těla, ani těm, které nazýváme intimní a které mnohdy zvláštně vyčleňujeme, jakoby k nám ani nepatřily (tuto nepřirozenost připomínají různé komplexní přístupy, jako např. Tantra, život přírodních národů i řada odborníků z oblasti psychiatrie, psychologie a sociologie).
Při Dotykových rozmluvách plyne vše lehce, klidně, vlídně a ve vzájemné shodě.
Zastavit se, zklidnit se a dopřát si přirozenou „obyčejnou“ radost ze života je přínosné pro každého z nás i pro naše okolí. Může to být jedna z možností, jak vykročit na cestu k sobě.
(Dotykové rozmluvy jsou v mém podání určeny ženám.)